Je třeba mít ujasněné priority a hodnoty

Článek se mnou vyšel v Business Woman v čísle 01/2015, Vol IV.

Jeden velmi úspěšný manažer mi prý závidí to, že jsem si vybudovala svoji kariéru a zároveň jsem si docela užila dětí. Mám štěstí, že mě moje práce baví. Především mám štěstí na lidi, které jsem v životě potkala. Moje práce je součástí mého života, můj život je součástí mé práce. Přeji si, aby to tak bylo pořád, práce a soukromý život v rovnováze, respektive se obojí prolíná a vzájemně obohacuje, někdy i naopak.

Zatím se mi to plus mínus pořád daří držet v rovnováze, jen to chce pro to něco udělat. Je třeba mít ujasněné priority, životní hodnoty, umět si některé věci odepřít nebo je alespoň odložit na později. Důležité je myslet na svoji rodinu a blízké přátele a dávat jim najevo, jak moc je mám ráda a jak moc jsem šťastná, že je mám a že tolerují cestu, kterou jsem zvolila. Stejně tak je důležité brát věci s nadhledem, když nejde o život nebo zdraví. A hlavně mít pokoru a vědět, že se všechno může během okamžiku změnit. To mám pořád na paměti, mimo jiné i proto, že se celý můj život pohybuje kolem  zdravotnictví . 

Nejsem v tom všem dokonalá a někdy se mi to hodně nedaří, ale snažím se. Abych všechno zvládla a žila život podle svých představ, hodně pracuji se svojí energií. Mám jí od života naštěstí zatím dost, ale důležité je, že ji umím dobíjet.

Už jako dítě jsem zjistila, že některým lidem dodávám pozitivní energii, že je nějak povzbuzuji a dodávám jim sebejistotu. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč jsem dnes v roli leadera a manažerky, v roli, o které jsem nikdy nesnila a netušila jsem, že mě bude bavit. Nedávno jsem se dozvěděla, že management je vlastně práce s energiemi.

Lidé v mém okolí často očekávají, že budu dobře naladěná, najdu řešení a potáhnu ostatní, obzvláště když je zle. Většinou to tak je, ale o to více potřebuji svoji energii doplňovat. Jednou mi jeden přítel řekl, že aby člověka měli rádi ostatní, musí mít rád on sám sebe – pochopila jsem to tak, že se o sebe musím starat, abych mohla pomáhat druhým.

Na dobíjení energie musím myslet a všechno podle toho plánovat. Umím být na sebe někdy přísná a důsledná, nevadí mi zůstat v kanceláři do deseti večer a zase jindy odejít dříve, protože chci navštívit krásnou výstavu. Stejně tak mi nedělá problém sem tam nedělat vůbec nic. Nebojím se řídit svými pocity, tedy pokud to jde.

Nikdy bych si nedovolila někomu dávat rady jak žít, jak odpočívat, jak si uspořádat život. Povídání na toto téma jsem slíbila jen proto, že vím, že některé ženy sem tam něco z mých zkušeností inspirovalo. Asi bude nejlepší, když napíšu některé myšlenky, které mě v souvislosti s tímto tématem napadají, o co se já snažím s větším či menším úspěchem:

• Je potřeba se starat se o svoje tělesné i duševní zdraví. Věci kolem sebe neberu smrtelně vážně, užívám si I drobných radostí, které život přináší, díky čemuž mám sílu řešit různé problémy.
• Není třeba si dokazovat, že všechno zvládnu dokonale a sama, v práci i v domácnosti. Když jsem si našla pomocnici do domácnosti, zbyl mi čas pro sebe, děti, muže nebo přátele, navíc přicházím do krásně uklizeného bytu. To vše mi dodává energii a odpoutává mě od pracovních starostí. Navíc pomáhám jinému člověku, dávám mu práci.
• Hodně chodím pěšky, nejlépe v přírodě. Každé ráno hodinu venčím retrívra. Musím o to dříve vstát, ale stojí za to, že mám čas na svoje myšlenky, často vymyslím řešení nějakého problému právě na procházce. Četla jsem, že je chůze velice zdravá jako prevence spousty civilizačních onemocnění. Navíc mám možnost se potkat se sousedy, což by se mi díky dlouhé pracovní době jinak asi nepodařilo.
• Mám potřebu si čas od času vyčistit hlavu kulturou – mám ráda knihy, filmy, jazz, klasickou hudbu, divadlo.
• Snažím se najít si čas na jógu, která mi pomáhá řešit spoustu neduhů, jenž přináší stresová práce.
• Jako manažerka se snažím přijímat velmi schopné lidi a delegovat. Prospívá to jejich individuálnímu rozvoji, firmě i mně. Mohu se na ně spolehnout a věnovat se dalším úkolům.
• Rodinné hodnoty jsou důležité pro všechny. Cítím potřebu poděkovat manželkám a manželům našich zaměstnanců, že jsou trpěliví a snášejí, že jejich polovičky hodně pracují. Čas od času se všichni i s partnery společně sejdeme ve volném čase. Sama bych bez tolerantního partnera nemohla dokázat to, co jsem dokázala.
• Pokud to jen trošku jde, dělám si čas na svoje přátele, na širší rodinu Budou to oni, kdo mě určitě podpoří, až třeba nastanou nějaké komplikace v práci. Nepálím za sebou mosty, práce by neměla narušit vztahy ke spolupracovníkům, přátelům či rodině. Vždyť ostatní lidé nás nějakým způsobem dobíjejí.
• Postupně si promýšlím, co bych dělala, až jednou nebudu mít současnou práci. Aby mě to nepřekvapilo a nezlomilo. V budoucnu se může stát cokoliv, proto je důležité mít něco, co hned tak neztratíme.
• Buďme trochu sobečtí a nežijme život jen pro druhé, ani pro povinnosti. Všichni pro své firmy pracujeme ze všech sil, ale musíme mít volno na rodinu, kulturu, koníčky…  Abych mohla dělat svou práci dobře, musí mít svůj jasně daný čas. Donedávna jsme například měli porady managementu v pondělí ráno, takže jsem se v neděli po sedmé večer začala na ni připravovat, čímž jsem se obírala o chvíle pro odpočinek. Řešení přitom bylo jednoduché: už několik měsíců máme porady v úterý a já se plánování věnuji v pracovní době.
• Nebojme se měnit priority. Vytvářím si týdenní plány toho, co mám udělat a při jejich kontrole koncem týdne zjišťuji, že ne vše jsem splnila, protože do toho přišli jiné, v tu chvíli důležitější úkoly. Ale nehroutím se z toho, prostě ty méně důležité věci vyřeším další týden.
• Jako manažeři neberme zaměstnance jako nástroje k dosažení svého úkolu, dobré vztahy na pracovišti vedou k pozitivní atmosféře, kde se lépe pracuje. Jsme tam často déle než doma. Když mne přijímal ředitel Biogenu pro Evropu, řekl mi: „Michaelo, tím nejdůležitějším nejsou jenom výsledky, ale také to, jaká panuje ve firmě atmosféra, jak se v ní lidé cítí.“ V tu chvíli jsem věděla, že jdu na správné místo.
• Nejde jen o to, co kdo umí, ale jaký opravdu je. Ve výběrovém řízení se rozhoduji i podle toho, jaká přede mnou sedí osobnost. Pracovní dovednosti se naučí skoro každý, ale lidsky se hned tak někdo nezmění. Mám kolem sebe ráda harmonické prostředí. Aktivně se vyhýbám lidem, kteří nechtějí nic budovat, ale ze všeho nejraději si stěžují. Pokud se jimi obklopíte, může vás jejich negativní energie úplně vysát. Mám ráda lidi, kteří jsou připraveni si vzájemně pomáhat a nesnaží se takzvaně hrát pouze na sebe.