Všechno začíná výběrem zaměstnanců. Ideální je, když si nadřízený může svoje zaměstnance vybírat sám. Nejen podle znalostí a zkušeností, motivace, schopnost a chuť učit se, důležitá je osobnost člověka. Aby se hodil do kolektivu, aby to byl pokud možno člověk pozitivní a konstruktivní, a měl i osobnostní předpoklady pro pozici, kterou bude zastávat. Vyplatí se v tomto nedělat kompromisy a raději déle hledat, než sobě a ostatním zkomplikovat situaci a atmosféru na pracovišti.
Každá firma by měla mít nastavené firemní hodnoty, firemní kulturu. Nejsou to fráze a prázdná slova. Jsou to také pravidla chování, která by měl každý dodržovat, aby i velmi rozdílné osobnosti mohly úspěšně spolupracovat a plnit cíle firmy. Není to jednoduché. Nositelem kultury je nadřízený, který musí jít příkladem. Pouhá slova nestačí. Naopak. Mně se vyplatilo uspořádat dvoudenní workshop se všemi zaměstnanci – první den jsme debatovali o tom, jak rozumíme firemním hodnotám, co pro nás znamenají, případně jestli není ještě nějaká hodnota, která je důležitá přímo pro náš tým. Nesmírně mě potěšilo, že pro moje kolegy je nejdůležitější týmová práce, jeden pro druhého.A dělá nás to silnějšími, když je případný problém k řešení.
Pro pozitivní atmosféru na pracovišti je jedno umění důležité – dávat konstruktivní zpětnou vazbu a umět zpětnou vazbu přijímat. Je to obojí těžké, pro někoho velmi. V našich krajích je bohužel časté, že se problém řeší s kdekým, jen ne s tím, koho se týká.. Nevím, čím to je. Možná se bojíme, že nemáme dost argumentů, máme problém s komunikací - neumíme problém přetavit v konstruktivní zpětnou vazbu, nechce se nám do konfliktu, možná jsme jen zbabělí a opatrní,…Jenže forma pomluv na pracovišti problém nevyřeší, vše jen zhorší, nakonec se negativně dotkne celého kolektivu. Je to toxické, odvádějící pozornost od práce.
Já konstruktivní zpětnou vazbu a schopnost bavit se o všem otevřeně, považuji za základ pozitivní atmosféry na pracovišti. Dokonce bychom si o zpětnou vazbu měli říkat. Souhlasím, že to není jednoduché. My jsme s kolegy absolvovali celodenní workshop na toto téma. Jak říct, co cítím, ale neurazit a neodradit kolegu, naopak pomoci mu pochopit a nastavit tak cestu k pozitivní změně. Ale také jak přijmou feedback, který mi třeba není příjemný, neurazit se, nevysvětlovat, zamyslet se.
Nastavili jsme si ve firmě pravidla kultury – například že budeme mít pokud možno stále otevřené dveře, že kdokoliv může přijít za kýmkoliv z firmy a říct svůj názor. Jediná podmínka je, říct vše pokud možno s citem a empatií, konstruktivně.
K pozitivní atmosféře také přispívá, že si někteří z nás berou sem tam do práce děti nebo pejska. Tedy já pejska nejčastěji. Je to taková canisterapie. Dočetla jsem se, že někteří zahraniční personalisté nabízejí takovou možnost jako benefit pro zaměstnance.
Důležité je, aby všichni zaměstnanci věděli, že se o ně firma a nadřízený zajímá, že oceňuje úspěchy a pomáhá řešit komplikace. Je to o nastavení důvěry.Myslím, že pro mnohé zaměstnance je to důležitější než například zvyšování platu.
Pro pozitivní atmosféru v zaměstnání je ale nejdůležitější pozitivní šéf, který dodává energii kolegům, nechává je dělat chyby a poučit se z nich, motivuje a nasměrovává, má ke kolegům respekt a dává jim to najevo. A na druhé straně také řeší ihned konflikty a demonstruje pravidla kultury firmy. Není to snadné, ale investovaná energie se vyplatí.
Novinky na email