Padesátníci jsou zpátky v managementu

V časopisu Euro (číslo 24/2016, autor Pavel Páral) vyšel článek pod názvem Padesátníci jsou zpátky s podnadpisem Mládí vpřed, staří na svá místa.

Já bych upřesnila: padesátníci, kteří dozráli a zmoudřeli, získali nadhled. Ne Ti, kteří neuspěli kvůli špatnému chování k lidem.

 Píše se o tom, že zkušenost, loajalita, letité kontakty a spousta dalšího je nejen vítaným,  ale pro úspěch i nezbytným doplňkem.

Absolutně souhlasím. Nejen proto, že to je moje vlastní životní zkušenost. V některých situacích bych si možná nevěděla rady, kdybych něco podobného již nezažila. Nejvíce zkušeností přináší poučení se z vlastních chyb.

Dnešní vedení lidí se děje formou leadershipu, a který šéf to neakceptuje, snižuje si pravděpodobnost úspěchu. Může mu to v budoucnu přinést problémy díky nefunkčnímu týmu.

Aby mohl být člověk dobrým lídrem, měl by mít určité dovednosti a vlastnosti. S některými se narodí, některé se naučí, ale ty nejcennější získá zkušenostmi. Je to například umění potlačit vlastní ego a akceptovat názor druhého, uznat chybu, omluvit se či pochválit druhého veřejně, vyjednávat, motivovat, pomoci najít podřízeným jejich talenty a nebát se, že ho ohrozí, umět vyjednávat a konstruktivně komunikovat, nemít pravdu za každou cenu, mít pokoru a zároveň znát svoje hodnoty a silné stránky, vést lidi svým vzorem.

Schopnost přijmout do týmu lidi, kteří jsou schopnější nebo zkušenější než leader sám, nebát se, že takový zaměstnanec leadera připraví o místo, vidět přínos takového zaměstnance pro firmu, to je asi to nejdůležitější. K tomu je potřeba znát také svoji cenu a silné stránky, což se nějakou chvíli buduje. Samozřejmě je potřeba mít vizi do budoucna a vymyslet strategie, jak vizi realizovat. K tomu je dobré   o dané oblasti mnohé vědět.

Z vlastní zkušenosti vím, jak moc se mi pro vedení zaměstnanců hodí zkušenosti z výchovy dětí a partnerského vztahu, o mezilidských vztazích, o řešení konfliktů, jednání s lidmi různé typologie. Zažila jsem různé životní komplikace a neúspěchy, musela jsem se s nimi smířit nebo je vyřešit. Postupně jsem zjišťovala, co je a není důležité, třídila jsem si životní hodnoty a získala jsem díky poznání určitou pokoru. Tohle všechno trvalo dlouho, ale myslím, že výsledky jsou trvalejší.

Období získávání zkušeností se nijak nedá přeskočit ani moc urychlit. Vůbec neříkám, že mladí lidé nemohou být moudří. Naopak, mnozí jsou velmi moudří a vzdělaní, mají utříbené životní hodnoty, chtějí prožít smysluplný život. Jen jim chybí reálné zkušenosti. Tím spíš je potřeba, aby leader byl zralou osobností. Aby tyto lidi nezklamal, vytvořil motivující pohodu na pracovišti, místo, které podporuje tvůrčího ducha a chuť zaměstnanců ke společnému úspěchu.  Aby jim svým osobním příkladem ukázal, že je dobré uznávat hodnoty, že to přináší prospěch všem. A hlavně by měl vést zaměstnance k tomu, aby také jednou někteří z nich byli dobrými leadery.

Velice si vážím mladých lidí, kteří jsou vzdělaní, snaží se. Většina mladých lidí má znalosti a dovednosti, které nemáme my starší. Navíc mají velmi často vyšší požadavky na kvalitu života, dobré životní hodnoty. Kombinace zralého leadera a mladých lidí může přinést ideální pokrytí všeho, co dnešní firmy potřebují k úspěchu. Jen je potřeba navzájem se respektovat.